Povídka - The Fact (3. kapitola)

16. května 2012 v 9:53 | Eddi Johnson |  Skutečnost

. kapitola
Dorazili jsme do Berlína. Všichni sme vzhůtu a už kotvíme před naši hotelem.
,,Hmmm docela hoblovka,'' Hlesne Terka.
Vezmeme si zavazadla.Pádíme dovnitř do hotelu, sice se nás rodiče snažili okřikovat jako ať tolik nevyvádíme ale to se nedá. Vešli sme dovnitř. Udivením nám málem vypadnou oči z důlků. Ten strop je fakt hustej. Zborově to ohodnotíme docela hlasatitým ,,WOW''


Všimne si toho recepční a zasměje se. Katka do mě stčila loktem. Nejprve sem ji chtěla vynad jako co do mě žduchá. Ale...po schodech si to nesla Celin Dion.
,,Holky tohle je RoyalPlatza, sem se chodí ubytovávat slavní,''
,,Ty vole,'' neudřžím se, když to Terka řekla.
Holky s začnou smát a já taky. Už vidím rodiče. Popadnem kufry a jdem směrem k recepci.
,,Dobré ráno, vítejte v hotelu RoyalPlatza,'' uvítá nás slečna za půltem. Vypadá mile, takovej typ holky, která si nechá líbit i to kdyby ji někdo řekl že je ........, takový ptáčátko. Něco jako Saša z Comebacku.
Okmažitě mi přepne na angličtinu.
,,Dobrý ráno,'' odpoví ji Katka, dřív než stačím něco říct, stojí tu rodiče a zařizují pokoje.
Po chvilce dostanu do ruky klíč od pokoje. No co klíče ale ten těžkej zlatej přívěšek kde je napsaný číslo pokoje.
,,Máte dva pokoje, které sou propojeny dveřmi,'' oznámí nám mamka od Kláry.
,,Žádný vylomeniny,'' dodá s usměvem moje mamka.
,,Jasný,'' odvětíme zborově.
Popadnem klíče a běžíme k výtahu. Zmáčknem ten čupl, který se rozsvítí červeně. S cinknutím přijel výtah, otevře se. Ale je tam nějakej chlap a za ním blondýna. To je Britney. Hezky, tady jsou snad všichni slavní. To asi ne ale je to hustý. Britney se na nás usměje a pokračuje v cestě.
,,Hezky, koho ještě potkáme, by mě zajímalo,'' Dodá Klára.
,,To nevím ale nějakej chlap by se šilk,'' Postřehne Terka.
,,No, ty tak hey, ty si upe vysazená z pantu, co Johny?'' Dodávám se smíchem.
,,Nevím nevolal mi,''
Všechny nás to rozesměje, ale to už stojíme ve výtahu a jedem do 15. patra. To 16. si zabral nějakej šílenec co chce mít soukromí. Mno když maj prachy proč ne. Být slavná tak si taky zaberu celý jedno patro.
S cinknutím výtahu sme v 15. patře. Jdeme směr náš pokoj č. 1504 a 1503, rodiče budou na druhý straně tak to bude v klidu.
,,Krutě,'' vyhrknu, když odemykám dveře od pokoje.
,,To je velký jak jeden byt,'' řekne Katka.
,,Hey, to je boží,'' zavolá Terka, která je už dávno na balkóně a okukuje okolí.
,,To je vejška,'' přiznám s pohledem dolů.
,,Hele kdo si myslíte že je nahoře?'' nadhodí Katka.
,,Nevím, nechcete to omrknout?'' nabídne Klára.
,,Jasně,'' odvětíme s Terkou.
Vyjdeme ven z pokoje, pokračujeme směr schody. Nechce se nám vátahem to jedno patro.
Vyšli sme nahoru po schodech. Nikde nikdo, vypadá to uplně stejně jako naše patro. Nakouknem blíž, ale nic nikde nikdo. Uplně normální, vyšli sme nahoru a trochu se projdem.
,,Tady nemáte co dělat,'' otočím se, a říká mi to nějakej obrovskej chlap v obleku.
,,Jakto že ne?'' ohradím se. Holky mezitím příjdou za mnou.
,,Nemíním se s váma vybavovat, bežte z hotelu, pan Jackson si nepřeje být rušen a už vůbec nějakejma potrhlýma fanynkama.''
,,Tak moment, my jsme ubytovaný o patro níž, jasný?'' protestuje na obranu Terka.
Pak mi něco rychle bleskne hlavou ,,Ticho,'' vyruším jejich dohadování. ,,Kdo že jste říkal že tu je?'' zeptáme se toho obra.
,,Pan Jackson'' řekne uplně normlně, s klidem.
,,Myslíte...Michael..Michael Jackson?'' vyptává se Katka.
Tak koho jiného, ty kozo. Pomyslím si. No hezky, tak to je málo přímo nad náma je ON. ON, Michael Jackson..eh...ja s toho asi nwm co...sem asi někde spadla nebo je to sen...ne vážně je to skutečný.
Slyším jako by klaply dveře. Někdo přícházi už zdálky slyším hlas, který říká:
,,Tommy, co se děje, něco sem slyšel?''
,,Omlouvám se, nějaké slečny, jsou tu také ubytované o patro níž,'' řekne mu info.
Vidím? nevidím...Zírám? ano zírám přímo před náma stojí ON. Mrknu jen tak na holky.
Terka vypadá že neví o co go a zírá jako totalní pako. Klára čučí s otevřenou pusou a zvednutým obočím. A Katka vypadá že vyskočí z kůže a vrhne se na něj. Já se snažím ze všech sil si zachovat klidnou hlavu.
,,Ou Ahoj'' pozdraví nás.
,,Já jsem Katka,'' dodá a jde pře mě do předu. Michael se na ni dívá a usmívá se. Jako by nic. Je na to zvyklý od svých fanoušků, že když ho vidí všichni čuměj jak pitomci.
,,Jo, dobře, ahoj,'' řekne na ni melodickým hlasem.
,,Jsem tvoje fanynka,'' řekne mu Katka a vyppadá že každou chvíli omdlí. Eh jako bych to neříkala omdlela. Všimla jsem si že Michaelovi trochu cukají koutky a nemá daleko do toho aby se začal smát ale udržel to. Holky ještě před tím než Katku odnesou zpět na pokoj, stihnou říct svoje jména. Na schodech už jsem jen já. Koukám přímo na něj je opravdu moc pohledný. Vlasy svazané do uzlu, černé halkoty, tričko a přesto více méně, lesklou černou košili.
,,A ty si..?'' zeptá se a opře se lokty o zábradlí.
,,Jsem Ady,''
,,Nejste odtud, že ne?''
,,Ne, jsme z....''' nedořekla sem to hvízdla na mě Klára abych jako šla dolů. Ale já ne a křičím dolů česky.
,,Hey, nehvízdej tu po mě...já tu...mám tu něco rozdělaný'' zavolám na ni.
,,Spíš někoho ne?'' volá na mě zpět.
,,Zmlkni,'' zalovám se smíchem a znovu obrátím zrak na Michaela.
,,Jsi z Českosloneska?'' Ptá se odhadem.
,,Ano,'' odvětím mu s usměvem a pořád se snažím si zachovat klidnou hlavu.
,,Všechny jste fanynky?''
,,Jak jako?''
,,No ta Katka evidentně,'' usmívá se do široka a já mám co dělat abych nedopadla jako Katka.
,,Jo jsme tvoje fanynky, více méně,'' odpovím mu.Pořád se tak kouká. Proč to dělá úplně mě dovádí do rozpaků.
Slyším po schodech někoho jít. Je to Klára.
,,Hele, naši už nás volaj,'' oznámí mi.
,,Proč? já nikam nejdu,'' řeknu jí omámeně.
Chytnemě za ruku, takže mě donutí se na ni podívat. ,,Jdeme!'' řekne mi až skoro příkazem.
,,Ne, ještě ne, prosím,'' protestuju. Michael to sleduje a pochopil že se jedná o něj, byla bych tu nejradši s ním a jen se na něj dívala. Ale to nejde.
,,Ady, pojď, dělej nebo tě tu odtud odtáhnu,''
,,Oka, dej mi minutu,''
Vytáhnu s tašky, kterou mám přes rameno svůj deník a propisku.
,,Michaeli, podepíšte se mi?'' zaptám se ho.
,,Jistě,'' dodá s tím nejsladčím usměvem. ,, A nevykej mi,''
,,Dobře,''
Podepsal se mi a vrátil mi deník. Dala sem ho do tašky. A stála jsem na patře a nevěděla jestli ho mám obejmout nebo se rychle zdekovat. Rozhodla sem se pro to první. Přistoupila sem k němu, on to pochopil. Byl už asi na to zvyklí od fanynek. Objal mě a já myslela že se mi úplně podlomí kolena. Taky mě chytl za hlavu jak to dělá vždycky. Myslím že tohle mě už úplně položí. Připadá mi že i docela neochotně a ne že by chtěl mě pustil a já sešla dolů ze schodů.
,,Uvidíme se,'' zavolá ještě za mnou.
,,Asi jo, ahoj,''
Po tom rozhovoru jsem vešla do pokoje jak omámená. Holky na mě koukají jak na magora. Klára jim mezitím vyklopila co se stalo. On má tak nádherné oči, už se nedivím proč ty fanynky tak ječí. Asi bych neječela nebo já nevím co bych dělala. O to jeho objetí. Krásně voněl, to by odrovnalo fakt každou holku. Co je to za zvuk. Aha, Terka po mně něco chce. Cože to říká.
,,Ady, halooo, prosím ukaž mi ten deník,''
,,Jo to...ah...jasně,'' vytáhnu s tašky deník a rozloýžím ho na stránce kde je podpis. Je tam:
Pro Ady, na vzpomínku píše s láskou Michael Jackson, a pod tím je:
Neverland: 802 11
,,No ty vole,'' podotkne Klára
,,Ty mu můžeš i zavolat,'' připustí Katka.
Bych bez ní nevěděla, to telefoní číslo je totiž na to, abych si díky němu dokázala přečíst noviny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama